Finanční gramotnost Čechů stále není podle odborníků nijak vysoká. Zároveň v investicích jsou v rámci vyspělých států považováni za konzervativní, většinou dávají přednost spořicím účtům. Podle Petra Šimčáka ze společnosti Amundi totiž Češi stále nepochopili podstatu rozdílu mezi investováním, spekulováním a spořením. Nedůvěra v investice, které přinášejí třeba i minimální riziko, může spočívat i v nedůvěře v lidský odhad, tedy lidský faktor. „Neznají podstatu slova riziko a krátkodobé kolísání kvalitního portfolia na dlouhé horizonty neberou jako normální,“ řekl Šimčák.

Dle odborníků pravidelně investuje ten, kdo si vytváří rezervu. Jednorázově poté ten, kdo rezervu už má. „V horizontu 20 let a více bude drtivá většina jednorázových investic výhodnější, protože peníze budou na trhu pracovat déle a tento horizont je již dostatečný k tomu, aby překonal krátkodobé kolísání,“ míní Petr Šimčák ze společnosti Amundi.

Při malých částkách, které je možné dále ukládat, spořit či zhodnocovat, je však namístě uvažovat i o stavebním spoření či penzijních fondech. Opět je nutné si ujasnit cíl a celkovou dobu plánované investice. Obecně platí, že pokud je mým cílem mít úspory a zajistit se do budoucna, v horizontu 10, 15 a více let jsou pro mě vhodnější dynamické penzijní fondy a akciové fondy. „Pokud uvažuji v kratším horizontu, například jen do pěti let, bylo by lepší využít stavební spoření či spořicí účty,“ míní Petr Šimčák z Amundi.

Text vyšel ve speciálu e15.cz.